Sušení rostlin

Sušení léčivých rostlin je jedním z nejdůležitějších úkonů při jejich zpracování. Jedná se vlastně o přirozenou konzervaci čerstvých, značně vodnatých a nestabilních částí rostliln, které by jinak podlehly zkáze. Sušením se v nich snižuje obsah vody z dosavadních až devadesáti procent na nutných deset až čtrnáct procent. Tím se přeruší rozkladné enzymatické pochody uvnitř rostlin a zamezí se rozvoji mikroorganismů na povrchu i uvnitř pletiv. Proto by sušení rostlin mělo probíhat co nejrychleji, ale šetrně, aby nedošlo ke snížení jakosti drogy. Sušením vzniká z čerstvých léčivých rostlin a jejich částí droga, v tomto případě vegetabilní, neboli rostlinná droga. Jako drogy se pak léčivé rostliny hodnotí a od sběračů vykupují.

Léčivé rostliny se suší přirozeným nebo umělým teplem. Při sušení přirozeným teplem se využívá přirozené teploty a proudění vzduchu. Protože většina léčivých rostlin ztrácí na přímém slunci svoje vzhledové i obsahové vlastnosti, suší se léčivé rostliny převážně ve stínu. K sušení se využívají prostorné půdy, sýpky, komory i jiná místa, kde je sucho, možnost větrání a kde nehrozí znečištění drog. Nejvýhodnější teplota pro sušení je 35 až 40 stupňů Celsia. Dobře usušené drogy se snadno lámou, v dlani se drtí a chrastí. Kořenové a oddenkové drogy se při ohnutí zlomí.