čekanka obecná
je vytrvalá a hojně rozšířená bylina z čeledi čekankovitých. Druh je rozšířený po celé Evropě. Roste i v Asii a severní Africe. U nás je plevelnou rostlinou na lukách, na mezích, suchých stráních a v příkopech. K léčebným účelům se sbírá nať a v lidovém léčitelství se uplatňuje i kořen. Sběr natě se provádí ručně sežínáním horních kvetoucích částí lodyh, jejichž tloušťka nemá přesahovat 5 mm. Materiál se suší ve stínu a v průvanu. Kořeny se sbírají pouze z planě rostoucích rostlin. Vyrývají se na podzim (září-říjen), důkladně se očistí , operou a pak se suší na kamnech nebo sušárně při teplotě do 50 stupňů Celsia.
V čajových směsích podporují čekankové drogy chuť k jídlu, působí močopudně, žlučopudně a příznivě ovlivňují výměnu lákovou v těle. Připravuje se nálev nebo odvar z půl lžíce drogy na šálek vody. Obsah se spaří nebo krátce povaří, scedí a pak se užívá dvakrát až třikrát denně. Drgoy se užívá i k pomocnému léčení cukrovky.
