dub letní
zvaný též křemelák, je statný, všeobecně rozšířený strom z čeledi bukovitých. Vyspělý jedinec dosahuje výšky až 50 metrů a dožívá se stáří až 400 let.
Dub je hojně rozšířený v Evropě i Asii, roste na dobrých, hlubokých a přiměřeně vlhkých půdách především v nížinných oblastech. Ve vyšších polohách jej nahrazuje blízce příbuzný druh dub zimní, neboli drnák.
Z obou druhů se k léčebným účelům sbírá dubová kůra, která po usušení poskytuje drogu Cortex quercus. Sběr se provádí pouze na mladých stromcích a na mladých větvích (o průměru do 10 cm) a na porostech pokácených nebo určených k mýcení. Nejvhodnějším obdobím sběru je časné předjaří, kdy začíná proudit míza. Sběr se provádí ručně a to tak, že se mladé kmínky či větve kroužkovitě naříznou ve vzdálenosti asi dvacet cm od sebe, kůra se podélným řezem rozdělí, naťuká a pak oddělí od dřeva. Jednotlivé svitky kůry se suší na slunci i ve stínu, případně se dosušují v sušárně při teplotě 50 stupňů Celsia. Dobře usušená droga je křehká, praskavá a má svíravě hořkou chuť. Při dobrém skladování vydrží několik let.
Dubová kůra je vysoce účinným svíravým a stahujícím prostředkem, používaným odedávna při žaludečních a střevních katarech, silných průjmech a k zástavě vnitřního krvácení. Odvar z dubové kůry je účinný při náhodných otravách látkami obsahujícími těžké kovy. K uvedeným účelům se připravuje a rychle vypije odvar z jedné čajové lžičky drcené kůry a šálku vody. V práškovité formě se dubová kůra užívá až pětkrát denně na špičku nože. Koupele připravené z odvaru dubové kůry příznivě působí na omrzliny, hemoroidy, těžko hojitelné rány i proti potivosti nohou.
