brusinka obecná
je nízký, stálezelný keřík z čeledi vřesovcovitých, rostoucí místy hojně v jehličnatých i smíšených lesích v celém mírném i chladnějším pásmu Evropy. Roste včak i v Asii, v Severní Americe a v oblastech za polárním kruhem. K zdárnému růstu a vývoji vyžaduje vysloveně kyselé prostředí na rašelinných a písčitých půdách. Na jednom stanovišti setrvává až 300 let.
K léčebným účelům se sbírají listy a plody. Listy se sbírají otrháváním jednotlivých lístků (nikoli sdrháváním) v létě, nebo z plodných větévek na podzim i včasném předjaří. V uvedených obdobích obsahují listy nejvíce účinných látek a při sušení tolik nečernají. Suší se ve stínu v tenké vrstvě a za dobrého větrání. Nejjistějších výsledků se však dosahuje sušením ve vytápěném prostoru nebo přímo při teplotě do 40 stupňů Celsia. Dobře usušená droga má tmavězelenou barvu a svíravou chuť. Při dobrém uložení vydrží nejdéle 3 roky.
Droga vykazuje močopudný, protizánětlivý a svíravý účinek. K léčebnému použití se připravuje jako výluh, případně i jako výluh s krátkodobým povařením a užívá se při zánětech měchýře a močových cest, při ledvinových kamenech, chronickém revmatismu a k pomocnému léčení cukrovky.
Brusinky se sbírají v plné zralosti v období července až září a spotřebovávají se v čerstvém i konzvervovaném stavu. Brusinková šťáva se používá při nedostatku vitamínů, proti žízni, při vysokých horečkách, proti průjmům a ke snižování vysokého krevního tlaku. Vzhledem k vyššímu obsahu kyseliny šťavelové nejsou brusinky vhodné pro lidi trpící chorobami ledvin.
