borůvka černá

je nízký keřík z čeledi vřesovcovitých, všeobecně rozšířený po celém mírném pásmu severní polokoule, kde roste ve vlhkých, stinných lesích s kyselým humusovým podkladem. Narůžovělé baňkovité květy vyrůstají jednotlivě z úžlabí listů. Rozkvétají v dubnu a květnu. Borůvka je výborná medonosná rostlilna. Světle načervenalý borůvkový med je velice chutný a vonný. Plody jsou tmavě modré mnohosemenné bobule s příjemnou sladkokyselou chutí. Dozrávají od července do září.

K léčebným účelům se sbírají buď jenom listy nebo listy i s mladými větévkami neboli nať a také plody. Listy se sdrhují z nekvetoucích větévek v červnu, ale nesmějí se přitom poškodit, neboť by při sušení hnědly. Od června do října se sbírá také nať, což jsou nekvetoucí konce větévek i s listy. Nasbíraný materiál se zpočátku suší na slunci, později ve stínu, případně i v sušárně při teplotě 40 až 45 stupňů Celsia. Nemá se skladovat déle než dva roky.

Z obsažených látek jsou důležité třísloviny, organické kyseliny a jiné látky. Sušené borůvkové listy a nať jsou součástí léčivých čajů a čajových směsí, určených k léčení žaludečních a střevních katarů, zánětů močového měchýře a k pomocnému léčení cukrovky. Mají také protisklerotické účinky.

Sběr borůvek probíhá podle počasí a oblasti od července do září. K léčebným účelům se výhradně suší. Jsou výborným regulátorem procesů v zažívacím ústrojí. Užívají se při katarech žaludku a střev, při průjmech a při snížené kyselosti žaludku. V lidovém léčitelství se borůvky používají také při ledvinových kamenech, revmatismu a chudokrevnosti.